Mrtvola třikrát jinak
MRTVOLA TŘIKRÁT JINAK
Poslední kaprařská výprava byla naplánována dlouho dopředu z důvodu plánování mé dovolené.Takže schůzka CT byla jen formální asi 14dní před odjezdem.Jenže se ukázalo,že Ondra nemá dost boilie a puberta zvolila radši „Fesťák“.Po dohodě s Matějem jestli pojedem bez Ondry padá jasné rozhodnutí“JEDEM“.Přibíráme,ale nového člena v podobě naší Brity/německý ovčák/,aby nám nebylo jednak smutno,ale i z bezpečnostních důvodů.Na poslední výpravě jsme měli noční návštěvu a i když se nic nestalo tak prevence je prevence.Dohoda zní jasně musíme narolovat o nadcházejícím víkendu cca 10kg boilie.Nápad zatraktivnění stávající směsi od Carp servisu nám vytvoří tři směsi tedy od každého cca 3,5kg vysoce kvalitního boilie.Vše se povedlo na jedničku a už spřádáme plány kam si sednem na naší vytipované pískovně-tip padá na místo asi 50m od pravého rohu, kde je strmý břeh a špatný přístup k vodě/tam určitě kuku nechodí/.Teď už jen doufáme,že tento plán vyjde.
Čas odjezdu vyjde na jedničku i přesto,že je v Praze uzavřen lanový most na okruhu a rádio od rána hlásí zácpy snad všude.Vezmeme to cestou/všechny cesty vedou do Říma/,která je sice delší,ale auta alespoň stále jedou a tak se po dvou hodinách dostáváme k naší vysněné vodě a hledáme si místo.Naštěstí je na víkend hlášeno špatné počasí v podobě přeháněk a silného větru/to je přesně to počasí co potřebujeme/to nám uvolní naše vytipované místo.Parkujeme auto celkem blízko u vody a vykládáme naše „bitevníky“.První následuje příprava a nahození prutů. a poté jsme se všichni dobře najedli… Po dobře odvedené práci uleháme do našeho provizorního spaní v autě a spokojeně usínáme.
První dva dny užíváme celkem hezkého počasí/zase to těm rosničkám nevyšlo/a krásného výhledu na vodu.Krmíme asi 1,0kg boilie kobrou ke každému prutu.Pozorujeme ptáky,myši a kachny a přitom vymýšlíme nové návazce , aby konečně přišel záběr.Matěj mění odhozovou šňůru za fluokarbon a dělá návazec též z fluokarbonu a splétané šnůry silky soft,háček je Korda Wide-Gape č.4-olovo maskuje do mušle,kterou pracně hledá v bahně dle Lukáše Krásy.Já zůstávám u úspěšných návazců z předchozí výpravy, i když jsem nalomen také k nějakému nápadu-dávám tedy na šňůru Stealth skin háček Fox č.4 bez proti hrotu a stahuji asi 3cm šňůrky kde dávám malý brok,který zajistí 100% zásek.Po zpracování návazce ještě váhám jestli vyměnit nebo ne,ale Matěj je rychlejší a povídá „na co čekáš, ať už to letí do vody“.Nemám v úmyslu ho neposlechnout a tak přidávám ještě boilie mrtvola/Black pepper 24mm 2 ks nadipovány v bioaktivátoru a už nahazuji na námi prokrmené místo.Doufáme,že vylepšení našich montáží povede k úspěchu v podobě kapra 10kg+.Po celém dni kdy záběr nepřichází jsme opravdu na konci všeho optimismu.Dáváme si večeři a pivko a uleháme s tím ,že zítra se snad ledy prolomí a nám přijde to, na co každý kaprař u vody čeká píííííííííííííííííííííííííííííííííí………
Ráno mě probouzí sluníčko a tak v 7,30hod začínám vařit čaj s citrónem a říkám si,že by to dnes mohlo přijít.Zrovna když dávám oblíbené dva cukry do Matějova termo hrnku přijde pomalá,ale trvalá jízda na můj pravý prut. Přibíhám k prutu a lehce přisekávám,tah který cítím je opravdu velký a tak opatrně slézám k vodě.Abych byl co nejblíže rybě vlezu do vody asi po pás a čekám co se bude dít.Tah je bez kompromisu,čekám jak bude kapr reagovat.
Asi po pěti minutách se začínám snažit kapra pumpovat,abych začal s přibližováním ke břehu nejde to skoro vůbec a je to asi tak já pět metrů a kapr šest.Po dalších dlouhých minutách začínám mít převahu a ryba se blíží ke břehu.Když je asi pět metrů odemne, tak ji poprvé vidíme,jelikož je Matěj na vyvýšeném břehu tak hlásí už dopředu“je to lysec určitě 15kg+“.O to víc opatrně dál bojuji s rybou,která vypadá na další osobáček.Další přehlídka ryby je asi tři metry od břehu a to už i já vidím,že to bude pěknej macek.Opatrně pracuji s prutem,který je ohnutý skoro až do vody, poslední výpady ryby a už ho směřuji do podběráku.Po zvednutí podběráku s rybou je mi jasné že váha ukáže víc jak 15kg+ a není to lysec,ale nádhernej šupi.Pokládám kapra na podložku,abych ho mohl dát do saku a zvážit.Váha ukazuje 19kg odečítám sak tak,že je to rovných 18kg,můj nový osobáček.Děláme pár fotek na souši pak se přemisťujeme do vody a pouštíme pana kapra zpět tam kam patří s přáním, abychom se s ním ještě v budoucnu sešli v podobně krásné atmosféře.Gratulace od mého syna mě dostaly natolik, že jsem byl pyšný jak dokáže být přející i k druhému i přesto,že on ještě nechytil.Další záběr přichází až těsně před půlnocí,ale rybu ve vodě vyháčkuji a hned ji pouštím.Pak v klidu usínáme a čekáme co bude zítra…
Mě přichází další záběr brzy ráno,ale po lehkém záseku jsem bez odporu,vytahuji prut a po zběžné kontrole montáže opět nahazuji a ještě na chvilku uléhám,protože teploměr ukazuje7°C .Pak už nám celý den záběr nepřichází, tak zkoušíme další varianty Mrtvoly.Matěj dává M.s AMX tresčí játra a já dávám klasiku.Záběr přichází opět mě kolem 22.00hod.Přitahuji rybu /odhadem tak 10kg/,ale těsně u břehu aniž by jsme ji viděli se vypíná.
Teď doufám,že přijdou na řadu Matějovi pruty.Říkám si,že ráno nám ukáže a taky jo.Ranní rychlá jízda nás hodně rychle vyžene ze spacáku a během chvíle podebírám Matějovi první rybu na pískovně,váha ukazuje 7,70kg a míra 74cm.Říkáme si celkem slušná ryba, příští bude určitě větší.A taky jo-poslední den ráno atakuje Matěj hranici 10kg s nádherným šupi,děláme pár fotek a pouštíme rybu s přáním,aby až příště přijedem, doufám kompletní, přišel ten nej……
Pak už balíme a jedeme na domluvený výlet do rybářských potřeb do Tuněchod,kde nakupujeme pár drobností a DVD „Žijeme lovem kaprů“.
Ještě se musím zmínit o cestě domů. Na poslední výpravě jsme píchli,tak jsme čekali, co se nám přihodí teď.Závada na sebe nenechala dlouho čekat.Asi 20km od domova ztratil motor výkon a začal strašně řvát.Zastavujeme kontrolujeme olej a říkáme si ,že domů už snad dojedem.Poslední zkouškou je Radotínský kopec, kde nám ujíždějí i náklaďáky a mi se ploužíme 40km/h.Začíná být cítit nafta a naše nervy jsou na pokraji.Říkáme si,že horizont je blízko,ale šnečí rychlost nám to jakoby vzdaluje.Když už je za námi kolona jako bychom vezli 40tun nákladu tak se přehupujeme přes námi vymodlený horizont“teď snad už dojedem“jsou poslední slova než dorážíme domů.Nebyli jsme vůbec schopni slova.Jen Britě to bylo jedno ta totiž celou akci s autem prospala.Kéž bych příště byl na jejím místě,nechal bych si určitě zdát o velkých kaprech a dalších výpravách za nimi.
Autor článku Petr Houška